Jsem tu správně?

Podělím se s Vámi o můj zážitek z práce. 

    Dělám v jednom , řekněme, zdravějším fastfoodu. Lidi si tam dávají jídlo v menu, protože je to přece nejvýhodnější. Jedná se o frančízu, což znamená, že jedete jako stroj a děláte ze sebe něco, co vlastně nejste. Na lidi se tváříte, že všechno jde zařídit a nemůžete si dovolit oponovat zákazníkovi, ať je sebevíc nepříjemnej. V tomhle řetězci se dělají kontrolní nákupy na nabídkovej prodej. Zjednodušeně - jestli prostě nabízíte všechno, jestli náhodou neříkáte ,,něco k pití?" (protože slovo něco je špatně) a podobně. Tenhle nákup dělá chlápek, co funguje jako sekretářka vašemu největšímu šéfovi, takže znáte jeho obličej, někteří si s nim samozřejmě tykaj, ale stejně se k němu nemůžete chovat jako k obyč smrtelníkovi, ale musíte jet ty naučený strojový fráze.
    Je to tak čtrnáct dní, tři tejdny zpátky, co jsem přišla na směnu a byli jsme tam tři. Chtěla jsem pomoct, tak jsem sjela všechny účtenky položený na tácech a doplňovala, co chybí. Shodou okolností jeden tác patřil právě tomu chlápkovi, kterej si byl udělat kontrolní nákup u svý kámošky, která za to dostane prachy, když mu narve všechno, co může a bude u toho hrozně příjemná. Na tom osudným tácu bylo pití, hlavní jídlo v bagetě a už tam chyběly jenom ty občas přesolený brambory. Ty už samozřejmě byly nandaný, protože je to mnohem jednodušší, když si je nandáte dopředu a můžete si brát další lidi. Tak jsem je teda vzala a dala na ten tác. Jakým směrem netušim.
    Uběhl týden nebo o něco víc dní a přišla jsem do práce s nejlepší náladou v poslední době. Zkouškový, kterým jsem se protrápila, bylo skoro u konce, měla mi přijet ségra, kterou jsem tejden neviděla, bylo krásně (konečně) a můj kluk se měl vracet z punkdovči s klukama. Mojí idylickou náladu zničila otázka od mojí vedoucí, která se mě zeptala, jestli si pamatuju, jak jsem chlapíkovi sekretářce dávala na tác ony brambory. V duchu jsem se usmála a absolutně nechápala, proč bych si měla pamatovat ty jedny brambory. Bylo mi vyčteno, že jsem je nedala správně.. No, já dál nechápavě koukala, chtěla se začít fakt hrozně smát a při větě, že se májí dávat otevřený směrem k nápoji stejně jako bageta, se mi honily v hlavě myšlenky, jestli jsem tu správně, jestli si nemám zajít na ušní nebo jestli se pohybujeme s jinak fajn holkou na stejný úrovni IQ.
    V tu chvíli jsem usoudila, že tohle asi fakt nebude pro mě. Dam hodně, jsem schopná pouštět věci druhym uchem ven, ale moc je moc. Uvidíme, co se mi tam stihne ještě přihodit, ale jinak, prosím Vás, dělejte, co vás ba.

Hlavně, že mám všude ty kecy o tom, abych dělala, co mě baví a že je to v životě nejdůležitější.




Radši takhle.

než takhle.

:)